11.8.2009

Je to čtvrtý den, co jsem v Praze. Musím říct, že i přes mé počáteční obavy, se mi tu moc líbí. Na letiště v Ruzyni jsme přistáli 8.8.2009 v 18:41. Chvilku nám trvalo, než jsme se s Walky dostali přes ty zástupy lidí, co přistály ve stejný čas jako my. Nakonec jsme se kolem 19:20 objevili v příletové hale... Tam už na nás čekalo několik lidí. Ale mě zajímalo jediné. A nebyl to ani Sefír ani Solejka. Potřeboval jsem strašně moc čůrat, takže jsem si od Sefíra nechal nasadit obojek (mimochodem ho vybrali fakt dobře) a hned jsem ho táhnul ven. Chudák byl dost překvapenej, že ho tak vláčím. Asi myslel, že budu pomalej... No tak to se spletl. Však jsem pomalu 8 hodin nečůral. Po pětiminutové pauzičce u sloupu vně Terminálu 2 jsem se konečně mohl seznámit se svými novými páníčky:) Musím říct, že jsou to sympaťáci. Hned si mě mazlili. Ale řekl jsem si, že jim nedám nic zadarmo, a tak když mi nabídli vodu, jsem jim dal najevo, že obyčejnou vodu fakt nepiju (to je kec, ale kdybyste viděli, jak koukali:))) )

Přivítat mě byl taky Tiger, na kterýho jsem se těšil:) Je to frajer a měl fakt hustej obojek. Tak jsme si trochu pokecali, vyrabovali společným úsilím Sefírův batoh, kde měl schované chrtí dobrůtky a pak jsme se rozloučili a rozjeli se každý do svého domova. Pro mě do neznáma.

Cestu autem jsem zvládnul v pohodě, ale do auta jsem se nechal zvednout. Ne, že bych tam nevyskočil, ale byla sranda vidět, jak Sefír rudne vyčerpáním v obličeji:) Když jsme dorazili domů, tak mne trošku překvapily schody. Musel jsem se vyšplhat až do druhého patra. Ale zvládnul jsem to a nedal jsem na sobě znát, že mne to zarazilo. Nahoře jsem byl odměněn dobrůtkou:) Solejka a Sefír měli asi pocit, že to byl nějakej super výkon. Ale nevadí. Čím víc věcí budou považovat za úspěchy, tím víc dobrůtek z toho kouká. Ponaučení je tedy takové, že před vším musím dělat, jako že to vidím prvně:)

Doma jsem si udělal okružní cestu po bytě a skouknul své nové pole působnosti. Jako kam se hrabou naše kennels v Irsku. Ty si tady v Praze teda žijou. Snažili se mi sice tvrdit, že je to malej byt a že jednou půjdem do většího, ale to si ani nedovedu představit... Po okružní "jízdě" mě seznámili s vanou a sprchou a to velmi důvěrně. Ale řekl jsem si, že jim udělám radost a ani jsem nehnul brvou. Navíc po té cestě z Irska mi to fakt bodlo. Pak mi ukázali, kde mám pelíšek. Musím říct, že tomu chyběla už jen nebesa. Takový přepych si nechám líbit. Dokonce mi připravili dvě misky. S vodičkou a papáním. Měl jsem opravdu hlad, takže jsem stud odhodil stranou a zcela barbarsky jsem se do papání pustil. To už bylo docela pozdě. Teda aspoň Sefír a Solejka vypadali, že by už šli spát. Ale já si řekl, že když už mě tu mají, tak ať si mě užijí. Nakonec jsem je teda ve 4 hodiny ráno nechal usnout, aby zase neřekli, že nejsem normální.

Ráno v 6 jsem přišel za Sefírem, aby mě vzal ven. Myslel jsem si, že ten vtip pochopí a odežene mě. Byla přeci jen neděle. Ale on normálně vstal, oblíknul se a bez řečí mě vzal ven. Tím si mě teda získal a celý den jsem ho poslouchal. Teda aspoň trošku. Solejka ta mě zase pořád mazlí. Tak se mi to líbí. Mají to pěkně rozdělený a já si prostě nemůžu stěžovat.

Myslím, že se mi tu bude moc líbit. Je vidět, že za tu chvíli mě mají fakt rádi a že jim na mě záleží. A přiznám se bez mučení, že já to vidím stejně. Asi si je nechám.

5.8.2009

Zítra mám své čtvrté narozeniny. Sakra, to už jsem velkej pes. No, budu to muset pořádně oslavit a proto sem píšu už teď. Je totiž možné, že zítra nebudu schopen. Navíc mám teď málo času, protože si pomalu balím své věci a chystám se na sobotní let do ČR. Doufám, že tam bude větší teplo než tady, brrr.

24.7.2009

Vrtím ocáskem, protože my právě sdělili, že mám zabookovanou letenku do Prahy. Takže Sefíre a Solejko, 8.8.2009 v 18:45 Vás čekám na Ruzyňském letišti v příletové hale Terminálu 2. Jestli tam nebudete, tak si mě nepřejte. Ikdyž podle toho, co jsem slyšel, tam budete určitě:)

23.7.2009

Tak jsem se právě dozvěděl, že mi Sefír se Solejkou nechali vyrobit známku a taky stahovací obojek. No jsem zvědavý, jestli se trefili do mého vkusu. Já si docela potrpím na červenou barvu, tak uvidíme. Je to prý překvapení. Mimochodem jsem zvědavý, co pro mne budou mít k narozeninám. Přeci jen přiletím dva dny poté, co oslavím své čtvrté narozeniny:)

20.7.2009

Parááááádááááá, tak už je to jasný. 8.8.2009 letím do Prahy za Sefírema Solejkou. To jsou ti mí noví páníčci. Ve skutečnosti jsou to sice Tom a Hanička, ale z fóra adopce chrtů je znám po těmi divnými přezdívkami na "S" a už jsem si tak nějak zvyknul. Tak že jim tak budu říkat i dál... Stejně mi nebudou rozumět:) Za prvý jsem Ir a za druhý jsem pes :)))

10.7.2009

Dlouho jsem nepsal, ale to jen proto, že jsem byl trošku mimo. Kdybyste jen věděli, co mi provedli...Haúúúúúú...Takovej chlapák jsem byl a teď? No nic, bez toho by to holt nešlo. A pro krásnej zbytek života udělám i tuhle malou oběť...vlastně teda dvě:) Zatím se mějte, jdu si dát obkládek na...no však Vy víte kam:)

20.6.2009

Poslední dobou čekám na nové zprávy, kdy si budu moci zabalit kufřík a vyrazit. Zatím mi toho moc neřekli, ale jedno pozitivum přeci. Nemusím se kodrcat nějakým autem přes bůhvíkolik států. Prostě mě posadí do první třídy v Lufthanse a za 2 hodinky jsem v Praze. Hmmm, tak mne napadá, že bych si měl prohlídnout mapu Evropy, abych vůbec věděl, kam že to letím...

1.6.2009

Konečně dorazily nějaké podrobnější zprávičky o mých adoptivních páníčcích. Prý jsou docela mladý, tak to je budu moci aspoň prohnat. Teda ne že by mi stačili, přeci jen jsem vyhrál každý druhý závod. Zajímalo by mne, jestli vůbec vědí, že budou mít doma takovýho šampiona:) Abych štěkl pravdu, už se na ně docela těším, tak snad se k nim brzy dostanu.

22.5.2009

Psí Pánbůh mě vyslyšel. Dnes se rozhodla jedna česká rodinka, že si mne vezme k sobě domů a bude mě rozmazlovat. Moc toho o nich ještě nevím, ale snad budou v pohodě. Horší než ve stáji už to stejně asi být nemůže. No ale znáte to, radši klepu packou na dřevo...

11.5.2009

Dnes jsem běžel svůj poslední závod. Teď už si trošku odpočnu. Kámoši ze stáje mi říkali, že když budu mít štěstí, tak si mě vybere nějaká fajn rodinka a já si budu do konce života už jen užívat. No tak snad to štěstí mít budu. To běhání byla fakt dřina a myslím, že si trošku toho pohodlí a lásky teď zasloužím. Takže haló, lidičky, já jsem tu a chci k Vám.